Na Lustrii padá noc. Když stojíš v docích a díváš se směrem k moři, napni sluch. Zvuky džungle za tebou utichají a nahrazuje je vlhké bouchání, jako kdyby hnijící lanoví bilo do ztrouchnivělého stěžně. Je to čím dál hlasitější a přidává se k tomu úpění tisíce bezdechých hlasů, které zpívají něco mezi námořnickou odrhovačkou a žalozpěvem. Hrozivé přídě protnou opar před tebou a pravda vychází na světlo. Připlouvají dušemi hnané nafouknuté bárky a trouchnivějící plavidla Upířího pobřeží! Utíkej. A utíkej rychle. Protože nic víc nezmůžeš.
Byl to nemrtvý šlechtic Luthor Harkon, který pro sebe zabral kus východního pobřeží Lustrie. Od té doby je to území, kde mrtví nejsou klidní. Místo toho podnikají výpravy do džungle ve vnitrozemí nebo se plaví na Velkém oceánu jako bezuzdní piráti. Ale šílený arcikomodor Harkon není jediný nemrtvý admirál, který se vydal na moře s armádou nemrtvých s pistolemi, upířích hlubinných stráží, sirén a truchlivých děsů… I jiní pirátští šlechticové velí svým děsivým flotilám lodí až po okrajníky naplněných posádkou, která je nucena věčně sloužit.
Tito tyrani brázdí moře v honbě za krví a zlatem. Ale když ulthuanský Vír slábne, nehledají kapitáni jenom poklady… Hluboko pod mořem leží harpuna z hvězdného kovu, zbraň tak mocná, že dokáže přimět k poslušnosti i největšího merwyrma ze všech!
